Karol Ondrias

Keď som dostal tento článok (autor Oldrich Slováček) mailom, ihneď som začal hľadať štatistické údaje za posledných 23 rokov, kde by sa podobne pochválili aj bojovníci proti komunistickej totalite.Bohužiaľ, zatiaľ som žiadne nenašiel, možno sú tajné.

Ja ale verím, že bojovníci proti komunistickej totalite nejaké pozitívne výsledky prinesú, i keď predpokladám, že na jeden pozitívny výsledok zamlčia 10 negatívnych.

Link na článok je na:

http://oldrichslovacek.blog.idnes.cz/c/235658/O-tom-jak-pry-komuniste-kradli.html

V prípade, že by sa článok na linku stratil, nižšie je jeho kópia.

Ještě po 22 letech od pravicového státního převratu nazývaného „Sametová revoluce“ se řada autorů ve svých článcích neustále vracejí
k období let 1948 – 1989.

Ne že bych návraty do minulosti měl nějak zvlášť v oblibě, ale protože jsem tu dobu zažil na vlastní kůži, tak vím, že ne všechno bylo tak,
jak je mladým jednostranně podsouváno (nezřídka lidmi narozenými po r. 1980, což je obzvláště pikantní), cítím potřebu se také vyjádřit.

Na jedné straně tito autoři především zdůrazňují materiální blahobyt současného kapitalismu, poukazují na supermarkety přetékající zbožím. Očividně méně již hovoří o jejich kvalitě, cenách a dopadu na domácí producenty. Vychvalují obrovský technický pokrok,
svobodné cestování a demokracii. Jejich tvrzení, že jsme se nikdy v minulosti neměli lépe jak dnes, má jednu podstatnou chybu. Jednak srovnává nesrovnatelné (v roce 1935 se také žilo lépe než v r. 1913, v 70. letech lépe než v padesátých) a jednak už neříká, že se to dnes netýká většiny. A právě hledisko většiny považuji nejen za správné, ale i za demokratické.

Podívejme se tedy na výsledky jejich hospodaření v období jejich čtyřicetileté vlády. Kde není uvedeno jinak, znamená první číslo stav v r. 1948, druhé číslo stav v roce 1989.

Stav základních prostředků                            – 757mld. / 5 bil. 178 mld. Kčs

Instalovaný výkon elektráren                         – 2.625 MW / 21.670 MW

Výroba nákladních aut                                               – 7.221 ks / 50.570 ks

Vyrobeno párů obuvi                                      – 64.378 /120.289

Autobusová síť                                               – 44.047 km / 299.489 km

Letecká síť                                                      -18.685 km / 124.327 km

Telefonní přípojky                                          -386.000 / 4.132.000

Chov hovězího skotu                                      – 3.663.000 ks / 5.129.000 ks

Chov prasat                                                    – 3.242.000 ks / 7.498.000 ks

Sklizené obilí                                                  – 4.768.000 t / 12.042.000 t

Divadla ve stálém provozu                            – 60 / 88

Vydané knihy                                                  – 44.176 ks / 105.739 ks

Počet lůžek v nemoc.na 1000 obyvatel         – 8,9 lůžka /12,6 lůžka

Jeden lékař připadl na                                     -1.158 obyvatel / 270 obyvatel

Zásobování pitnou vodou z veřej. zdrojů       – 48,6% v r.1960 / 80% v r. 1989

Napojení domácností na veřej. kanalizaci     – 39,2% v r. 1958 / 64,8% v r. 1989

Odběratelé plynu                                          – zanedbatelné množství / 2,7  mil. domácností

Průměrná délka života                                         – M    61,5 / 68 let – Ž 66,1 / 75,3 let

Za vlády jedné strany, bez podílu cizího kapitálu, jen z domácích zdrojů a s omezenou zahraniční pomocí, se našim lidem podařilo při udržení slušné životní úrovně a životních jistot naprosté většiny občanů vybudovat:

4 atomové, 23 tepelných a 26 vodních elektráren, téměř 400 km dálnic, elektrifikovat železniční tratě, postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské a jiné podniky a továrny, zmodernizovat zemědělská družstva a dosáhnou téměř 100% soběstačnosti v základních komoditách, provozovat flotilu námořních lodí, položit stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů, zavést zcela nové výroby niklu, hliníku a umělých hmot, postavit a provozovat jesle, školky, školy, odborná učiliště, polikliniky, nemocnice, kulturní a společenské domy, sportovní stadiony, rekreační střediska. Od základu bylo území republiky pokryto TV signálem, ne sice ideálně, ale přesto se udržovaly kulturní a historické památky, podporovaly se divadelní a umělecké soubory a soubory lidové tvořivosti. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi, obrovské prostředky se vynakládaly na industrializaci  zaostalého Slovenska.

Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55% všech bytů a 30% veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně.

Ve zbrani byla udržována 200 tisícová armáda v mnoha desítkách vojenských útvarů, 16 výcvikových prostorech s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry a BVP, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. Pro případ války a v rámci Civilní obrany byly vybudovány objekty, které by dnes bylo naprosto nemožné postavit.

A ještě zbylo dost prostředků pro zahraniční pomoc rozvojovým zemím. Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného.

Takové bohatství byli lidé schopni vytvořit. Kam se vše podělo? Zahraničním majitelům a několika domácím podnikatelům. Jen na ty, kteří je svoji prací vytvářili, se stále nedostává.

V roce 1989 měla SBČs k dispozici 105 tun měnového zlata v hodnotě 15 – 17 miliard Kčs, hotovost ve výši 85 mld. Kčs a žádné vnitřní dluhy. Státní dluh činil pouhých 124,2 mld. Kčs, v roce 1993 již 158,8 miliard a letos astronomických 1.412.900.000.000 Kč! Ani za tisíc let se nepodaří ho splatit. Opravdu je tedy současný „blahobyt“ díky naší skvělé novodobé vládě a měli bychom se stejně, kdyby se komunisti taky takto zadlužili?

Ne všechno se dělalo správně, taky jsme nebyli se vším spokojeni a také jsme si zanadávali. Také proto mnoho z nás zvonilo klíči a s nadšením přivítalo Pražský podzim. Kam to dojde, však nikdo netušil, a že kdyby to věděli… Jenže historie žádné „kdyby“ nezná.

Těm, co špatně chápou, připomínám: mým cílem není zlehčování nebo zastírání špatného, nevolám po návratu „starých dobrých časů“!