Úvodom, ja, Karol Ondriaš týmto prehlasujem, že všetko, čo je napísané v tomto blogu je klamstvo. Nič z toho nie je pravda, je to všetko vymyslené len pre pobavenie BoPKoTov, Demokratov, Vyvoleného hamburgera, Vytunelovaných a ostatných.

Základné súčasné paradoxy a otázky o demokracii:

1.) Došla demokracia do štádia, že sa stala brzdou rozvoja humanity, slobody, civilizácie a dodržiavania ľudských práv? Overiteľné fakty potvrdzujú, že áno.

2.) Bráni demokracia výberu fundovaných politikov-zákonodarcov? Overiteľné fakty potvrdzujú, že áno.

3.) Je demokracia účinnejší nástroj boja o teritórium a ničenie protivníka, ako klasické vojny? Overiteľné fakty potvrdzujú, že áno.

4.) Má demokracia na svedomí 100-krát viac zločinov ako komunizmus (socializmus)? Overiteľné fakty potvrdzujú, že áno.

Systém padajúceho hov…orcu, ako demokratický produkt slobodných demokratických volieb:

Volebná kampaň v USA na prezidenta stojí totálne viac ako miliardu dolárov. Ľudia po absorbovaní mediálnych produktov v cene miliardy dolárov idú voliť. Nevedia, že nimi zvolený prezident (v súčasnosti Barack Obama), je len zvoleným oficiálnym hovorcom finančného-vojensko-priemyselného… korporatívneho komplexu, ktorého hlavným cieľom je dosiahnutie maximálneho zisku. Voliči sa potom divia, keď prezident koná ináč, ako sľuboval pred voľbami (napríklad zavrieť väzenie Quantanamo).

V demokratických krajinách, v Nemecku, Francúzsku… ľudia po absorbovaní mediálnych produktov v cene desiatok až stoviek miliónov eur idú voliť. Nevedia, že nimi zvolený prezident, je len zvoleným oficiálnym hovorcom oficiálneho hovorcu USA Obamu. Potom sa voliči divia, že vo Francúzsku vyrobenú vojnovú loď Mistral zrazu nemôžu predať Rusku, ako sa plánovalo, ale ešte k tomu musia uvaliť sankcie na Rusko. Už sa ani nedivia, keď demokratickí prezidenti rozdelili teroristov na našich dobrých, ktorým treba dodávať zbrane a ich zlých, ktorých je potrebné zabíjať. Som zvedavý, ako presvedčia verejnosť, že súčasný masaker v Paríži (14.11.2015) vykonali zlí teroristi a nie ich dobrí teroristi.

V demokratickej krajine Slovensko, ľudia po absorbovaní mediálnych produktov v cene státisícov eur idú voliť. Nevedia, že nimi zvolený prezident, je len zvoleným oficiálnym hovorcom zvolených oficiálnych hovorcov v USA, EU a bohvie kde ešte.

Paradox médií:

Najväčším a najúčinnejších propagátorom demokracie pred a po prevrate 1989 sa stali súkromno-štátne a súkromné médiá a inštitúcie, ako napríklad: Hlas Ameriky, Slobodnú Európa, SME, Markíza, TA3… Ich mecenáši vedeli, ako funguje demokracia v praxi, a že pomocou demokracie sa im podarí zničiť Východoeurópsku civilizáciu s následnou kolonizáciou so všetkým, čo k tomu patrí. Paradoxne, tieto súkromné organizácie a médiá (Markiza, TA3…) majú najväčší strach zo zavedením demokracie do ich vlastných súkromných inštitúcií. Predstavme si, že by každý zamestnanec mohol kandidovať, a „najprofesionálnejší“ by bol zvolený v tajných slobodných voľbách na post riaditeľa a ďalší na výkonné posty súkromnej televízie alebo organizácie. „Demokratickí“ mecenáši týchto médií veľmi dobre vedia, že demokracia by zničila ich demokraciu-propagajúce médiá za 1-2 volebne obdobia.

Demokracia – jej produkty: klasický a súčasný kolonializmus a demokratické vojny:

V počiatkoch demokracie (19. storočie), bolo to vo svete relatívne najdemokratickejšie Anglicko, ktoré viedlo dobyvačné kolonizačné vojny s mnohými nevinnými obeťami, a kolonizovalo viac krajín, ako všetky nedemokratické štáty spolu. Je možné, že dodalo do Ameriky viac otrokov, ako nedemokratické štáty.

Na začiatku 20. storočia slobodné voľby rôzneho rozsahu v Európe zabezpečili, že do vedúcich pozícií sa dostali ľudia, ktorí rozpútali 1. Svetovú vojnu.

Po 1. Svetovej vojne, anglická demokracia vyniesla Winstona Churchilla do pozície, že mohol zorganizovať vojenskú zločinnú agresiu 10-15-tich relatívne najdemokratickejších štátov sveta do „totalitného“ Bolševického Ruska s cieľom zabíjať, ničiť a opäť kolonizovať.

Demokraticky zvolený Hitler, za tichej podpory ďalších demokratických zapadoeurópskych krajín, rozpútal najničivejšiu vojnu v 20. storočí a zaviedol koncentračné vyhladzovacie tábory, čo je morálna degenerácia, ktorá zatiaľ nemá v novodobej histórii ľudstva obdobu.

Bola to najdemokratickejšia krajina sveta (podľa vlastného priznania), USA, kde demokraticky zvolení predstavitelia viedli desiatky vojenských intervencií do suverénnych nedemokratických štátov, pričom len po 2. Svetovej vojne počet obetí týchto agresií je 10-16 miliónov. Počet intervencií a obetí, len demokratických USA, bol mnohonásobne vyšší ako počet intervencií nedemokratických štátov:

http://nottheenemy.com/index_files/Death%20Counts/Death%20Counts.htm

http://fas.org/sgp/crs/natsec/R42738.pdf

http://www.radioaustralia.net.au/international/2014-11-10/map-200-years-of-us-military-interventions/1387817

Demokracia, ako účinní nástroj boja o teritórium a ničenie protivníka:

Účinok tohto nástroja v tejto oblasti poskytujú údaje o zavedení demokracie v bývalom socialistickom bloku po roku 1989. Podľa správy OSN „Transition 1999“, len za prvých 9 rokov demokracie prišlo v bývalom socialistickom bloku o život 9,6 milióna ľudí. V Rusku bol priemysel zničený viac, ako to dokázal Hitler počas 2. Svetovej vojny. V krajinách demokraticky zvolení zákonodarci pomocou demokratických zákonov podporili kolonizáciu týchto krajín a zaviedli zločiny proti ľudskosti, narkomániu, žobrákov, bezdomovcov, korupciu, vykorisťovanie, výpalníctvo, predaj ľudí, detskú prostitúciu, vraždy na objednávku, exekútorov, nevoľníctvo, stratu sociálnych istôt a fyzickej bezpečnosti, vysťahovalectvo…

Demokracia ako ideológia strachu z porušenia Prvého božieho prikázanie Demokracie:

Posledné desaťročia, najvyšším bohom súčasnej mytológie, sa stala Demokracia. Demokracii sa musíme denne klaňať, musíme v ňu veriť, velebiť ju, ďakovať jej za všetko čo máme, poslúchať ju bez reptania, a v mene demokracie ísť zabíjať každého, kto by sa jej chcel postaviť do cesty.

Deti Boha Demokracie: Všemohúci súkromný kapitál; Finančníci; Informačné impérium; Priemyselno-vojenský komplex; Demokratické vojny; $20 miliónový denný príjem; 1% Vyvolených; Život na dlh… sediace na Olympe papierových peňazí, dávajú veľký pozor, aby obyčajní smrteľníci dodržiavali Prvé božie prikázanie Demokracie: Ja, Demokracia som Pán, tvoj Boh, ktorý ťa vyviedol z nedemokratickej totalitnej krajiny, z domu otroctva; Nebudeš mať iných bohov okrem mňa; Neurobíš si iné pravidlá, iný systém, ani nijakú podobu toho, čo je hore na nebi, dolu na zemi alebo vo vode pod zemou. Nebudeš sa im klaňať ani ich uctievať.

Základný zákon fungovania demokracie:

Všetky tieto produkty demokracie vyplývajú zo základného zákona jej fungovania, a to, že veľká väčšina neodborníkov ku odborníkom má právo voliť, t.j. rozhodovať o tom, o čom majú nulové, hmlisté, ale hlavne vládcami nad demokraciou ovplyvnené názory.

Psychologicky, takto demokraticky zvolení lídri sú „viac legalizovaní“ viesť dobyvačné vojny a zabíjať, ako keby neboli demokraticky zvolení.

Otázka je, ako modifikovať zákony demokracie aby slúžili väčšine.

Uvedomujem si, že nie je ľahké nájsť systém voľby a výberu odborníkov na rôzne posty organizácie štátu a celosvetového verejného života. Z úspechov komunistickej Číny predpokladám, že ich volebný systém a organizácie výberu odbornikov ide pozitívnym smerom.

Takže dokedy budeme hajlovať demokratickému šialenstvu?

Predpokladám, že dovtedy, pokiaľ v Komunistickej Číne demokracia s čínskymi charakteristikami nezvýši ekonomickú sily 2x ako klasické demokratické krajiny, samozrejme  pri zabránení zločinom proti ľudskosti, ako narkomániu, žobrákov, bezdomovcov, korupciu, vykorisťovanie, výpalníctvo, predaj ľudí, detskú prostitúciu, vraždy na objednávku, exekútorov, nevoľníctvo, stratu sociálnych istôt a fyzickej bezpečnosti, vysťahovalectvo…

Pre zaujímavosť, nižšie prikladám text o čínskej demokracii v praxi od Shen Liguo

Karol Ondriaš

15114

Čínská demokracie v praxi

Shen Liguo[1]

Místopředseda Stálého výboru Lidového shromáždění v provincii Heilongjiang

Překlad Miloslav Formánek

Na Západě někteří lidé prohlašují, že v Číně není demokracie a že je vláda v Číně vykonávána v tzv. autoritářském systému. Také v Číně považují někteří lidé Západní politický systém za jediné kritérium pro posouzení toho, zda je Čína demokratickou zemí či nikoliv. Existuje však množství důkazů, které ukazují, že ve skutečnosti je čínská socialistická demokracie nadána svými vlastními charakteristikami a přednostmi.

1. Hodnoty a nevýhody (nedostatky) politického systému by měly být posuzovány podle efektivity tohoto systému v praxi

Politický systém představuje formu superstruktury. Pro posouzení toho, zda země zvolila správný politický systém či nikoliv a zda tento systém je dobrý či zlý, musíme posoudit, zda politický systém odpovídá situaci, v níž se nachází země, o kterou jde; zda odpovídá požadavkům rozvoje ekonomické základny;  zda je přínosný z hlediska rozvoje produktivity, zvyšování národní síly; která nikoho nevylučuje a zdokonalování blahobytu lidu. Čínský základní politický systém zahrnuje vedení KSČ, postavení lidu jako pána ve své vlastní zemi a vládu zákona. Systém představuje jak volbu historie a čínského lidu, tak odpověď na základní situaci Číny. Fakta prokazují, že tento systém má jasné politické výhody (přednosti) a vysokou životnost.

Předně, tento systém nám umožnil dosáhnout zázračného ekonomického rozvoje.  Když byla v roce 1949 Čínská lidová republika založena, byl čínský HDP na hlavu pouze 66 juanů. Na počátku reforem a kampaně otevírání se v roce 1978, dosáhl čínský HDP celkem 364,5 miliardy juanů. V průběhu období od roku 1979 do roku 2010 vzrostl čínský HDP na průměrnou roční úroveň 9,9 % a úspěšně tak překonával Velkou Británii, Francii, Německo a Japonsko, takže se Čína stala druhou největší ekonomikou světa. Čínský HDP dosáhl v roce 2010 40,12 biliónů juanů. Tak rychlý rozvoj je bezprecedentní nejen v čínských dějinách, ale stěží byl zaznamenán kdekoliv jinde ve světě.

Za druhé, životní úroveň lidu se stabilně zdokonalovala. Disponibilní příjem obyvatele měst se zvýšil z 343 juanů v roce 1978 na 19 709 juanů v roce 2010, což představuje vzrůst 6,5 krát v reálných cenách, oproti roku 1978.  S tím, jak v Číně pokračoval rychlý růst příjmů, bylo z chudoby pozdviženo několik set miliónů lidí; změnila se tvářnost městských a vesnických oblastí; výrazně se zlepšily životní podmínky; k rychlému rozvoji došlo v oborech zdravotní péče a vzdělávání; trvale se zdokonalovala čínská ochranná sociální síť; což byly velice reálné vymoženosti, jež se setkaly s uznáním v celém světě.

Za třetí, velice se zvýšila síla Číny, pokud jde o vědu a technologii. Čínský socialistický systém umožňuje koncentrovat úsilí a zdroje v zájmu velkých projektů (undertakings).  Poskytováním plného prostoru těmito prioritám a sledováním zavádění, přizpůsobování a výměny rozvinuté technologie se zahraničím, jsme byli schopni dosáhnout stálého zvětšování našich schopností přicházet s vědeckými a technologickými inovacemi. Čína je ve světovém měřítku dnes jednou z těch, kdo přihlašují špičkové patenty, protože její technologická kapacita v hlavních odvětvích strojírenství, jako je letectví a kosmonautika, počítače, vysokorychlostní železnice a velké přehrady, buď dosahují, nebo i převyšují třídu světových standardů.

Fakta nezpochybnitelně prokazují, že čínský politický systém odpovídá základním podmínkám v Číně, a že disponuje velkými přednostmi. Ačkoli existuje mnoho faktorů, které k trvalému, rychlému a zdravému rozvoji ekonomiky a společnosti napomohly, žádný z nich by nemohl působit bez současného politického systému. Tento systém nám umožňuje činit správná rozhodnutí a efektivně je v Číně zavádět; umožňuje nám také plně uvolnit vitalitu společnosti a soustředit úsilí a zdroje na podporu velkých projektů. Kdybychom připustili argument, že takový systém je špatný, museli bychom bojovat o vysvětlení, proč v Číně k takovým vymoženostem došlo.

1. Názor, který považuje západní demokracii za jediný model demokracie, porušuje základní pravidlo o zvláštnostech rozporů

Z hlediska perspektiv historického vývoje musíme připustit, že západní systém rozmanitých politických stran, sledování a rovnováhy politických sil a všeobecných voleb, má svoji vlastní vnitřní racionalitu a pokrokovost.  To však neznamená, že západní model je jediným modelem demokratické politiky. Ideje, které nazírají zvláštní aspekty rozporů v obecném smyslu, či vymezují obecné ve smyslu individualizace, směřují proti pravidlu, že všechny rozpory jsou svým charakterem zvláštní. Takové názory jsou tudíž porušením dialektiky.

Vícestranický systém jako model demokracie existuje v zemích Západu po staletí.  Má jak vnitřní hodnotu, tak vnitřní nedostatky (stinné stránky). Navíc, jestliže má takovýto systém hrát pozitivní roli, jsou pro to nezbytné určité předpoklady. l. Západní demokracie je proniknuta nedostatky a nekonečnou řadou problémů. Prvým problémem je krátkozraké chování. Politické strany na Západě provádějí před volbami volební kampaně. Aby dosáhly svého znovuzvolení, orientují se vládnoucí strany pouze na to, co musí udělat, aby volby znovu vyhrály. To přirozeně znamená, že jejich politika postrádá celkovou rozvahu a kontinuitu. Druhým problémem je nízká efektivita. V boji o moc vládnoucí strany usilují vládnout, zatímco opoziční strany usilují jejich dosavadní podporu překazit. V některých případech jsou argumenty rozehrávány ve zcela předpojatém duchu (on partisan lines), různé strany se hašteří a vzájemně pomlouvají, a přitom se málo ohlížejí na to, co je správné či chybné. To způsobuje, že jsou jejich vlády neschopny vyprodukovat včas rozhodnutí, která se týkají velkých problémů.  Třetím problémem je rozdělování společnosti. Různé politické strany se v boji o vítězství ve volbách zaměřují vzájemné jedna na druhou.  Tyto útoky voliče rozdělují, stupňují společenské problémy a vedou dokonce k velkému rasovému a etnickému rozdělování země. Čtvrtým problémem je politická korupce. V zájmu vítězství se některé politické strany uchylují k volebním podvodům a jiným formám nelegálního chování.

Ačkoli se také v čínském politickém systému v průběhu jeho vývoje a působení objevují určité nedostatky, stále se vyznačuje nepochybnými přednostmi.  Především je tento systém schopen vyjadřovat základní, celkové a dlouhodobé zájmy převažující většiny lidu. Umožňuje formulovat vedoucí linii a politiku v odpověď na aktuální problémy z obecné a dlouhodobé perspektivy, přičemž náležitě přihlíží k požadavkům lidu. To je základní předností čínského politického systému. Za druhé, tento systém přispívá k vyvažování zájmů různých skupin a k zachovávání politické a sociální stability.  Jako vládnoucí strana nemá KSČ žádné zvláštní, pouze své vlastní zájmy. Tím, že zůstává oddána svým závazkům vládnout v zájmu lidu, je schopna vyvažovat rozličné zájmy na vyšší úrovni a řešit rozpory uvnitř lidu. Cílevědomě koordinuje omezené zájmy se zájmy celkovými, individuální zájmy se zájmy fundamentálními a bezprostřední zájmy se zájmy dlouhodobými, a tím dosahuje rovnováhy mezi různými zájmy na základě jejich celkového vyrovnávání a posuzování z hlediska celku. Za třetí, čínský politický systém zajišťuje konzistentnost a spolehlivost národní politiky, je základem pro podporu spolehlivého tíhnutí k modernizaci země. Tento systém odpovídá za vysokou stabilitu státní moci v Číně.  Vedoucí linie a politika strany a střednědobé a dlouhodobé plány ústřední vlády, mohou být zaváděny na konzistentním základu, což znamená, že tato politika není vystavena neustálým změnám. To přispívá k udržování stabilního rozvoje země po dlouhé údobí.  Za čtvrté, tento systém umožňuje Číně zaměřovat své úsilí a zdroje do hlavních projektů. Čínský systém umožňuje koordinovat různé, odlišné sektory. Je schopen usměrňovat všechny nezbytné zdroje, sílu a vědění do národních rozvojových iniciativ a v maximální možné míře předcházet (zamezovat) sporům a vnitřním roztržkám, a umožňovat tak, aby byl plně využíván potenciál faktorů a zdrojů. Vcelku, čínský politický systém hraje dvojí roli při ochraně státní moci a spojuje sílu všech stran vjedno. To jej činí základním institucionálním faktorem, který přispívá k rychlému a vysoce efektivnímu ekonomickému a sociálnímu rozvoji Číny.   Vyznačené přednosti čínského politického systému lze připsat KSČ, protože působí jako vedoucí jádro tohoto systému. KSČ se řídí marxismem a chová pevnou víru v ideály komunismu, v celkový organizační systém, ve skvělou tradici udržování těsného spojení s lidem a v praxi demokratického centralismu a v členy strany, kteří jdou příkladem. Navíc, KSČ zůstává plně oddána pravdě a je schopna své vlastní chyby korigovat.

Fakta prokazují, že při pokusech popřít rozdíly, které země odlišují a násilně vnucovat politický systém jedné země zemím jiným, se nikdy nedosáhne výsledků, o které se zprvu usilovalo.  Některé země se pokusily kopírovat západní politický systém, ale pouze s tím, že výsledkem byla ekonomická deprese, sociální turbulence, úpadek národa a propad životní úrovně. Tato poučení nám ukazují, že musíme být věrni rozvoji na cestě k socialismu s čínskými charakteristikami, se zřetelem k našim vlastním podmínkám.

III. Čínský politický systém s čínskými charakteristikami vyžaduje v praxi zdokonalování na základě národních podmínek

Rozvoj demokratické politiky se v současné éře stává obecně vyjadřovanou vůlí veškerého lidstva. To Je také směrem a cílem, který sledují čínské politické reformy. KSČ byla vždy obhájcem politické demokracie a vždy ji v praxi uplatňovala. Když si KSČ v průběhu Hnutí 4. května vzala poprvé za svůj světový trend k demokracii, zavedla při volbách na operační základně v horách Jinggangshan a Yan´an přímou volbu kádrů na základní úrovni. Po založení Čínské lidové republiky a zvláště po úsilí (drive) o zavedení reforem a otevírání se, se Čína, pod vedením KSČ, zavázala k rozvoji socialistické demokratické politiky s čínskými charakteristikami a hledala cestu a specifické formy realizace demokratického politického modelu, který by odpovídal čínským národním podmínkám.  Čínský systém lidových shromáždění byl neustále zdokonalován, zatímco se ukazoval jako systém s rostoucí životností systém vícestranné (multi-party) spolupráce a politických konzultací pod vedením KSČ. Spolu se širokým zaváděním samosprávy (self-governance) na místní úrovni, byla veřejnost schopna podílet se i větší účastí na formování velké politiky a zákonů.  Současně se objevovaly další snahy o rozšiřování vnitrostranické demokracie. Tato zdokonalení poskytla novou podporu rozvoji socialistické demokratické politiky s čínskými charakteristikami. Musíme však také připustit, že čínský systém demokratické politiky není bez nedostatků. Podporovat rozvoj demokratické politiky v průběhu praxe, je tudíž základním úkolem, kterému se musíme věnovat dlouhodobě.

Musíme být věrni našim teoriím. Musíme mít velkou důvěru a víru (přesvědčení) v cestu socialistické demokratické politiky s čínskými charakteristikami. Pouze při takové důvěře budeme schopni jít rozhodně vpřed a dosahovat v praxi zdokonalení.  Potřebujeme důvěru ve třech oblastech. Předně, musíme důvěřovat ve vedení KSČ. Vedoucí pozice KSČ je produktem dějin. Představuje volbu, kterou učinil čínský lid v době, kdy se KSČ angažovala v dlouhodobém boji o národ, vnášela do něj velký příspěvek, ale přinášela v něm i velké oběti.  KSČ vždy zastupovala (reprezentovala) vyspělý trend, pokud jde o čínské rozvinuté produktivní síly, orientaci na pokrokovou čínskou kulturu a na základní zájmy převažující většiny čínského lidu. To je základní důvod toho, proč byla KSČ schopna získat podporu čínského lidu. V současnosti není v Číně politická síla, která by byla schopna KSČ při vedení země nahradit. Fakta prokazují, že KSČ má pověření, kapacitu a důvěru k tomu, aby vedla čínský lid do budoucnosti a k obrození čínského národa. Zadruhé, potřebujeme důvěru v náš současný politický systém. Především, čínský politický systém se pyšní nejúplnější formou demokracie. V Číně je demokracie uskutečňována prostřednictvím systému lidových shromáždění, systému mnohostranné spolupráce a politických konzultací pod vedením KSČ, systému regionální etnické autonomie, systému samosprávy na místní úrovni a uplatňování demokratického centralismu. Navíc, Čína svůj politický systém postupně reformuje. Všechny věci, které jsou ve stavu rozvoje, včetně politických systémů, mají pozitivní a negativní stránku. Jsou všechny důvody věřit tomu, že nedostatky v čínském politickém systému, které jsou nevyhnutelnou částí tohoto rozvoje systému, budou postupně v praxi řešeny.  Za třetí, potřebujeme důvěru v cestu, kterou jsme nastoupili. V letech revoluční války vedli vedoucí činitelé KSČ čínský lid k revolučnímu přístupu spojováním univerzální pravdy marxismu se specifickými podmínkami čínské revoluce.  Při obkličování měst z venkova a získávání politické moci silou, dosáhla KSČ v Novodemokratické revoluci a při založení Čínské lidové republiky velkého vítězství. V procesu socialistické modernizace prozkoumala KSČ přístup socialistické modernizace s čínskými charakteristikami, s rozvíjením tržní ekonomiky v socialistickém systému. Vedlo to při tlaku na reformy a otevírání se k obrovským vymoženostem a přineslo s sebou v Číně značné změny. V rozvoji socialistické demokratické politiky nemáme žádný precedent.  Z tohoto důvodu se v průběhu praxe potřebujeme angažovat v aktivním testování, přičemž budeme využívat vymožeností všech zemí.

Potřebujeme se řídit vnitřními pravidly. Rozvoj demokratické politiky v Číně se také podřizuje vnitřním pravidlům. Předně, demokracie by se měla rozvíjet postupně. Důvody jsou následující: za prvé jestliže pro nás neexistuje modus socialistické demokracie, který bychom mohli přejímat či kopírovat, pak nemáme jinou volbu než rozvíjet svůj vlastní způsob v praxi.  To znamená, že rozvoje musí být dosahováno krok za krokem.  Za druhé, postupný rozvoj je ve shodě s pravidly pro postupně rozvíjené pochopení problému. Za třetí, radikální rozvoj s jistotou vede ke zmatkům (turmoil). Přístup k reformě s pomocí „šokové terapie“, který přijaly některé země, vedl ve výsledku k rozvratu politických systémů a ekonomického rozvoje.  Tyto radikální pohyby vedl k politickým nepokojům, sociálním nepořádkům a národnímu úpadku. Čína nemůže jít ve stopách těchto zemí. Potřebujeme jednat na základě dobře promyšlených plánů. Ačkoli se takový pokrokový přístup může jevit jako příliš pomalý, zaručuje, že naše kroky kupředu budou rovnoměrnější a dobře založené. Za druhé, demokracie se musí rozvíjet za správných podmínek. Předně, náš demokratický rozvoj musí být založen v praxi. Ke zjišťování pravidel rozvoje je základem akumulace praktických zkušeností. Bez zkušenosti budeme bezmocní při potřebě předcházet (zabraňovat) neuváženým akcím a katastrofálním důsledkům. Za druhé, celková kultivace, kulturní vyspělost a demokratické uvědomění populace, to vše jsou významné faktory, které k rozvoji demokratické politiky přispívají.  Za třetí, rozvoje demokracie nemůže být dosahováno na úkor stability společnosti.  Demokracie je jak cílem rozvoje, tak prostředkem k jeho dosažení.  Zásadně vzato, rozvoj demokracie musí sloužit a být podřízen (subject) tíhnutí k celkové modernizaci Číny.  Nic jiného než škoda nemůže vzejít z považování demokracie za jediný cíl (účel) a z podpory nominální demokracie na úkor stability. Znamená to klást náhodné před fundamentální.

Potřebujeme řízení experimentů v průběhu praxe. Řízení experimentů v průběhu praxe představuje základní přístup, který zaujímáme při stálém zdokonalování systému socialistické demokratické politiky s čínskými charakteristikami. Předně, potřebujeme rozšířit demokracii uvnitř strany. Za druhé, potřebujeme rozvinout demokracii na základní úrovni a to co nejrychleji. Za třetí potřebujeme zvýšit systematickou účast veřejnosti při formulování velké politiky. Formulování politiky vědeckým a demokratickým způsobem tvoří významnou část demokratické politiky, a pomáhá také dosahovat toho, aby byla přijímána správná rozhodnutí. Se zřetelem k hlavním zákonům a pravidlům, které představují bezprostřední zájmy celé veřejnosti, k reformám sociálního rozvoje a řízení systémů a k politice, která se k nim vztahuje a dalším velkým politickým úkolům, jež se dotýkají veřejného zájmu, musíme brát v úvahu celkové veřejné mínění, otevřeně se ucházet o jeho názory veřejnosti a pořádat veřejná slyšení a umožňovat tak veřejnosti, aby mohla vstupovat do rozhodovacích procesů.  Navíc potřebujeme poskytnout veřejnosti větší přístup k informacím z vlády, a podněcovat tak její souhlasnou, proaktivní a účinnou účast při formulování významných politických rozhodnutí. Za čtvrté, potřebujeme poskytnout plný prostor úloze lidových shromáždění na všech úrovních. Potřebujeme volit zastupitele, kteří jsou schopni věrně reprezentovat zájmy lidu. Potřebujeme také zvýšit standard rokování na lidových shromážděních a vytvářet podmínky pro zastupitele, aby se účastnili shromáždění a podíleli se na diskusi. Takovým způsobem bude zastupitelům umožněno udržovat těsné spojení s lidmi, tlumočit hlas lidu a zastupovat zájmy lidu. V úsilí o zajištění toho, že lidová shromáždění na všech úrovních budou schopna plně uskutečňovat svou funkci dohledu (kontroly, supervisory), potřebujeme vymezit rámec dohledu, zkoušet nové přístupy kontroly a zvyšovat jejich účinnost.

(Původně vyšlo v Red Flag Manuscript, No. 21, 2011)

______________________________________________________________________________

[1] V překladu se až na výjimky ponechává anglická transkripce jmen osob a míst (pozn. překladatele)